Logo OKH

Mikuláš Bryan

foto Mikuláš Bryan se narodil v roce 1982 v Praze. Většinu života prožil na Ortenově náměstí. Studuje divadelní vědu na Filozofické fakultě UK, věnuje se tanci, divadlu a hudbě (o tom svědčí i jeho blog věnovaný tanci). V roce 2004 získal v literární soutěži Ortenova Kutná Hora jako druhý v historii soutěže 1. cenu.

Za svou sbírku Kolem lámání byl v roce 2007 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.

 

Koupit tuto knížku

 

[eshop/bryan_nahled.jpg]

Kolem lámání
(ukázky)

***

Jde podzim. Podzim nekopýtek.
Beránky trápí šedý zákal.
Střihlo se vlny. Bez výčitek
(každý z nás stejně polkle plakal
a vymlouval se, jak to fičí),
bez ptaní. Jde se na porážku.
Bez ptaní jde se.
Bez ptaní.
Kde bylo bílo, šedivává
od očí kdysi plavá hlava.
Bez ptaní.
S děsem.
Spoutaní.
A cestou vítr hvízdá. Biči.

Neslyšíš ani,
kam se ztrácí
to staré modré vypůjčené.
Jak opřekot se někam žene
a poplašení tažní ptáci
zas přikrývají všechno šedí.
My nevíme.
To oni vědí.

A nad hlavami holá těla
jen zima chladem doobléká.
Ach, Bože, dojít nezubožen...

Všechny nás časem stejné čeká.
Na konci cesty něčí nože.

/>

 

***

Listopad starým táhne po jizvách.
Žiletky. Ten zvuk... Skřípavě zakrajuje
bochníky dnů. Z oken se zvedá prach.
Možná i led. Znovu se obnovuje
kdejaký vryp. Kdejaký spící strach,
kdejaký stín. Umrlá vyprávěnka.
Sto větrů duje, orvává jeden list.
Svist. Ticho. Svist. Jen zima prázdně bělá.
Je k nepoznání tenká.
Jak špička anděla, když jehlu obtancuje.
Chceš plakat? Sáhni. Tu je.
Řeže a pálí, vniká do krve,
smutná jak rez. A starý listopad
pošmurně táhne, mladé poprvé
poznačuje.

 

***

Vím dobře, co se stane

Zas zima za plotem
posčítá prstem plaňky
a scvrklá pláňata
odkáže do plamene.

Všechno je unavené.
Byla nám odňata
síla i na moldánky.
Táhneme šepotem

svát věci pravým jménem,

spálit své popadané.

 

***

Co budeš dělat, teto zimo, s vlnou těch smutných beránků?

Vyčesám, chlapče, zacuchané
a zvolna, jako do spánku
když kolébá tě něčí ruka,
roztočím starý kolovrat.
A po přeslici pramen skane.
A kuželíček bude hrát.

Těch klubíček, co vyklube se.
A potom - chceš se podívat? -
obratně hladce vlna k vlně
připlete se. Když venku puká
voda tak mrazem obtěžkaná,
já myslím na ta chladna z rána...

A dáš i na kabátek stromům, co stojí samy v ztvrdlé zemi?

Že zkřehnou darmo v lesklém lese?
To nevím. Ještě nechce se mi.

A dál zvonila jehlicemi.